Tento článek byl zařazený do rubriky Archvív. Informace nejsou již aktuální!

Lékaři budoucnosti. Tak zní nové motto Lékařské fakulty Ostravské univerzity (LF OU), které zveřejnil děkan fakulty Doc. MUDr. Pavel Zonča, Ph.D., FRCS v souvislosti s podpisem Smlouvy o specializačním vzdělávání – od 8. září je totiž na LF OU možné atestovat. Myšlenka „Lékařů budoucnosti“ nás zaujala, proto jsme se rozhodli jako druhého děkana (po docentu Hradeckém) vyzpovídat právě jeho. A to jsme ještě netušili, že už má promyšlený také koncept „pacientů budoucnosti“.
 Nedávno jste informoval akademickou obec o novém mottu Lékařské fakulty Ostravské univerzity „Lékaři budoucnosti“. V čem to spočívá?
Jde o vizi rozvoje LF OU jako takové. Cílem je, aby první absolventi pracovali pokud možno na Ostravsku a v Moravskoslezském kraji v našich nemocnicích. A právě v tom vidím budoucnost LF OU – uzavře se takový cyklus, kdy se teď my věnujeme studentům, kteří zde budou moci dělat Ph. D. a habilitovat, budou z nich lékaři a vědečtí pracovníci, a oni pak budou zase vychovávat své nástupce – proto Lékaři budoucnosti. Mimochodem, nedávno jsem napsal taky fejeton „Pacienti budoucnosti“.
V čem spočívají pacienti budoucnosti?
Uvědomil jsem si to v okamžiku, kdy jsem diskutoval s mým synem o tom, jak mají vypadat hodinky. Já mám nároky na hodinky takové, že mají ukazovat čas. Můj syn mi řekl, že si neumí představit hodinky, co neukazují puls, počet kroků a spotřebu kalorií. Takže jsem napsal fejeton o tom, jak jsem ráno přišel k zrcadlu, myl si zuby a moje hodinky vyhodnotily, že mám rizikový den z hlediska kardiálního, a že nemám chodit do práce. Zároveň tuto informaci systém poslal rovnou i zaměstnavateli jako omluvu. Tak to je pacient budoucnosti.
Doufám, že se fejeton brzy objeví i na OU@LIVE! Ale vraťme se k LF OU: Získali jste smlouvu o specializačním vzdělávání na LF OU, tzv. atestaci, co všechno to obnášelo?
Závěrem byl podpis smlouvy mezi LF OU a Ministerstvem zdravotnictví ČR, ale než jsme se k finální podobě smlouvy dopracovali, proběhla celá série jednání s Ministerstvem zdravotnictví ČR, a to jak na odboru pro další vzdělávání, tak na odboru právním.
Máte další podobné cíle ve funkci děkana?
V tomto roce chceme zaslat žádost o akreditaci Ph. D. pro všeobecné lékařství a o anglickou mutaci všeobecného lékařství. Taky máme v plánu podat alespoň dva velké vědeckovýzkumné projekty. Těším se na první lékaře, kteří absolvují naši lékařskou fakultu v létě 2016.
Jak se vám daří kombinovat funkci děkana s pedagogickou a lékařskou činností? 
V tom je lékařská fakulta specifická – našim primárním úkolem je zůstat lékařem. Funkce pedagoga zůstává sekundární, nicméně velice důležitá. Já jsem samozřejmě taky aktivní lékař, pracuji jako chirurg a operuji velice hodně a rád. Je to časově náročné, ale daří se to díky týmu lidí, kteří jsou k dispozici jak na chirurgické klinice Fakultní nemocnice Ostrava, tak i na LF OU.
Věc, kterou si studenti LF OU velmi chválí, je právě osobní přístup pedagogů. Čím to je, že v tom je ostravská medicína tak výjimečná?
Studenti nejprve přicházejí na teoretické ústavy, kde se naučí základní předměty jako například anatomie, histologie, fyziologie a biochemie, potom teprve přicházejí k preklinické a klinické části, a právě zde je velký profit LF OU – máme relativně malé skupiny studentů, kteří se mohou v rámci klinických oborů setkávat s pacientem. Na velkých kamenných univerzitách je 15 – 20 studentů na jednoho lékaře a nemají tak šanci se k pacientům dostat. Díky malým týmům jsme také flexibilní, dynamičtí a akceschopní, nemáme žádné předsudky a nejsme svázáni žádnými tradicemi, s výjimkou respektování akademických hodnot.
Přitom vznik LF OU provázela poněkud skeptická atmosféra, jak jste to tehdy vnímal vy?
Coby ostravský patriot jsem jejímu vzniku velmi fandil a snažil jsem se k tomu přispět. A ještě v dobách, než vlastně vznikla, jsem usiloval o Ph. D. a habilitaci. Vždycky, když vzniká něco nového, není to jednoduché, nicméně ukazuje se, že LF OU má své místo a patříme mezi mladé agilní fakulty. Při imatrikulaci jsem to zmiňoval a vyzýval jsem studenty, že musejí být draví. Jako příklad jsem dával Petra Parléře, který byl povolán císařem Karlem IV. ke stavbě Katedrály sv. Víta, když mu bylo 23 let.
Vzpomínám si na vaši osobní reflexi práce s imigranty, kterou jste zveřejnil na OU@LIVE, proto se nemohu nezeptat: jak jste se k této dobročinné aktivitě dostal a co všechno zahrnovala?
Oslovili mě kolegové z německé nemocnice (dlouho jsem v Německu pracoval, mám odtud řadu zkušeností, přátel i kolegů – často tyto otázky diskutujeme). Šlo o všechny formální záležitosti, které musí uprchlík podstoupit ve kterémkoli státě v Evropské unii – identifikace pro úřady i vstupní lékařské prohlídky.
A jak atmosféru kolem imigrantů v Česku vnímáte?
Vnímám obrovský rozdíl v klimatu ve společnosti v České republice a v Německu, kde lidé vnímají, že je zde nějaká skupina lidí, která potřebuje pomoc. Tuto pomoc se snaží nabídnout bez ohledu na dlouhodobé důsledky. Kdežto v rámci ČR přetrvává spíše ten skeptický pohled „co budeme s těmito lidmi dělat a jak se uplatní ve společnosti“. Ta primární otázka je jiná.
Co vás k takovým dobročinným aktivitám motivuje?
V každém lékaři je něco takového – je to i motiv, proč se člověk rozhodne studovat medicínu, že chce pomáhat lidem.
Závěrem ještě prozraďte, co děláte, když neléčíte, neučíte, nevykonáváte funkci děkana nebo nedobrovolničíte?
Rád sportuji. Například jezdím hodně na kole – kolem osmi tisíc kilometrů za rok. Taky jsem se tento rok zúčastnil Pražského maratónu. Baví mě rovněž architektura a v neposlední řadě přemýšlím o nových operacích a vědeckých projektech. To je případ, kdy se práce stává koníčkem.