Roberto Fajardo je 24letý student geografie na Univerzitě v Barceloně (Universitat Autònoma de Barcelona). Do Ostravy přijel na dva semestry díky programu Erasmus+ a ani jeho neminulo hned několik překvapení v podobě kulturních rozdílů.
Když porovnáš život a kulturu ve Španělsku s Českou republikou, vidíš zásadní rozdíly?
Určitě, třeba lidi – Češi mi připadají o dost chladnější než Španělé – skvělý příklad za všechny je způsob, jakým se zdravíme: u nás je to objetí a dvě pusy na tváře, tady potřesení rukou. Holky byly hodně překvapené a dost se styděly, když jsem je chtěl zdravit našim způsobem, tak už radši taky třesu rukou. A vůbec jsou tady všichni zamlklí – u nás se zdravíme třeba v obchodě, tady si každý hledí jen své práce. To je trochu škoda. Navíc mě docela udivuje, co si o nás Španělech Češi myslí…
Jak to myslíš?
Vy si o nás myslíte, že jsme strašně líný národ. Že pořád jen odpočíváme a jíme. A od toho se šíří i pomluvy, že jsme národ s velkým počtem obézních lidí. Přitom to vůbec není pravda. Máme trochu odlišný způsob života, víc si ho užíváme. Ale Španělsko zdaleka není jen o oslavách, siestě a paelle.
Čekala tě v Ostravě ještě další nemilá překvapení?
Překvapilo mě, že třeba řidiči nezastavují na přechodech pro chodce a často za volantem telefonují. Jednou jsem to zažil dokonce i u řidiče autobusu, kterým jsme jeli na výlet. Nebyl připoutaný a ještě telefonoval.
Co tě naopak mile překvapilo?
Skvěle funguje MHD – nemá zpoždění (u nás běžně tak 5 – 10 minut) a jezdí i v noci (ve Španělsku musíme čekat až třeba do 6 do rána, než něco jede). A taky máte na každém rohu potraviny, které jsou otevřené od brzkého rána až do večera, to u nás neznám…
Jaká byla aklimatizace? Měl jsi nějaký problém si tu zvyknout?
Jen jednou se mi stalo, že jsem neměl cvaklou jízdenku a přišel revizor. Ve Španělsku revizoři nechodí, tak jsem myslel, že tady je to stejně. Ale jinak jsem žádný problém neměl, spolu s kamarádem jsme dostali „buddyho”, studentku Alenu. Ta nás vyzvedla na nádraží a vysvětlila nám všechno, co jsme potřebovali vědět.
Vzal sis sebou do Ostravy něco zvláštního?
No jasně (smích). Vzal jsem si hlavně věci na výbavu kuchyně: gril, pánev, sklenici na vodu, příbory… Na kolejích máme 2 kuchyně na podlaží a já vařím každý den ráno a večer.
Když jsme u té kuchyně… Co si myslíš o české kuchyni? Zkusil jsi něco tradičního? Třeba svíčkovou?
Svíčkovou? Ne, nezkusil. Jsem typ člověka, který když něco nezkusil, automaticky říká, že mu to nechutná. Takže to asi ani nemám v plánu. Ale nikdy jsem tady neměl problém s jídlem, všude si můžu dát pizzu, těstoviny nebo kuře, takže mi to přijde celkem blízké naší kuchyni.
Máš svůj „tajný” recept, o který by ses rád podělil?
Hodně používáme mikrovlnku, protože je to rychlý způsob vaření. Tak jsem přišel na to, že se dají udělat brambory. Rozřežu je v půlce, dám tam sůl, pepř a trochu olivového oleje. Přikryju je ubrouskem a dám je tam na 15-20 minut. A večeře je hotová!
A co plánuješ do budoucna? Třeba až se vrátíš z Erasmu?
Zbývají mi ještě 2 roky studia, takže budu studovat a hlavně taky cestovat a poznávat nové lidi.
Robertovi děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů ve studiu!