Právě vyšla kniha pamětí historičky Niny Pavelčíkové Co čas neodvál

Autor: , 2. 9. 2020

Kniha nese podtitul příběh historičky v absurdních časech a čtenář má možnost sledovat zajímavý životní příběh zachycený na pozadí mnoha osobních i společenských změn.


„Za těch více než osmdesát uplynulých let se svět neuvěřitelně změnil a já neskromně doufám, že mé svědectví může ledacos z těch změn zachytit a přiblížit, pomoci k jejich hlubšímu pochopení“, uvádí v úvodu autorka knihy prof. Nina Pavelčíková. Svou knihu Co čas neodvál chce věnovat především mladé generaci. Díky čtivému a zajímavému vyprávění, je však přístupná širokému okruhu čtenářů, kteří mají zájem nahlédnout do uplynulých osmdesáti let zachycených očima zkušené historičky a reprodukovaných skvělou vypravěčkou.

Prof. Pavelčíková postupně odkrývá celý svůj profesní i soukromý život, zavádí čtenáře do svého dětství v době okupace, která byla pro jejich rodinu s částečně židovským původem zvláště bolestivá. Její vzpomínky dávají ožít drobným příběhům a dramatickým osudům rodinných příslušníků, předkládá barvitý obraz života středostavovské společnosti během druhé světové války, okupace i let následujících. Po válce se autorka ve svých vzpomínkách obrací k rodnému kraji Slovácka, kde popisuje běžnou každodennost lemovanou svátky, tradicemi a folklorem. Právě v těchto pasážích se rozkrývají kořeny autorčina vztahu k folkloru a k venkovu, k němuž neodmyslitelně patřili také cikáni, kteří se později stali předmětem odborného zájmu prof. Pavelčíkové.

Nejedná se o nostalgické vzpomínání na dobu dětství a dospívání, ale o poměrně střízlivou reflexi vztahů a situací v rodině, ve škole, v zaměstnání, vše podávané s určitým nadhledem a humorem. Podobně sympatický vypravěčský odstup je patrný v dalších kapitolách popisujících začátky kariéry, a hlavně dobu popsanou jako „léta nebytí“ po roce 1968, kdy nastaly „kádrové čistky“, jejichž obětí se stala také prof. Pavelčíková. V té době musela ukončit práci vědeckého pracovníka a nedobrovolně vstoupit do nové profesní etapy mimo svůj vystudovaný obor.

Následující osmdesátá léta představují určité „nadechnutí“, kdy se nabízely větší příležitosti k cestování, byť jen po zemích východního bloku, ale blížil se rok 1989, jenž byl pro mnoho občanů Československa zásadní a otevíral zcela nové možnosti. Poslední třetina knihy zachycuje nové počátky její badatelské práce a návrat k profesi, kterou musela prof. Pavelčíková v sedmdesátých letech nedobrovolně opustit. Popisuje svou práci na Vavrečkově pozůstalosti (dědeček Václava Havla pozn. red.) i setkání s profesorem Myškou, jenž sehrál zásadní roli v pozdějším působení prof. Pavelčíkové na tehdy nově vzniklé Filozofické fakultě Ostravské univerzity, kde prof. Pavelčíková na katedře historie působí dodnes. V knize nechybí ani krátké úvahy nad cestami k víře, k lidem, k politice…v jedné kapitole se autorka se čtenáři dělí o své cestovatelské zážitky „na západ“ v prvních porevolučních letech, v další kapitole pak reflektuje své působení v čele katedry a nechybí ani kapitola věnovaná Romům. Knihu uzavírají šťastná léta zachycující akademickou práci historičky a kapitola věnovaná rodině, přátelům, vnukovi…

Přestože se jedná o knihu memoárů zpracovaných s důslednou precizností zkušené historičky, lze knihu číst se stejným zaujetím jako román, protože kromě vlastních vzpomínek autorka zaznamenává také střípky z osudů nejbližších příbuzných zavátých dramatickými okolnostmi daleko za hranice tehdejšího Československa.

Celá kniha je protkána řadou epizodních vzpomínek a vykládána s velkou otevřeností a upřímností i v okamžicích, které jsou pro autorku velmi osobní a často tragické. Tím její vyprávění získává na atraktivnosti, čtenář sleduje v koncentrované podobě zajímavý životní příběh zachycený na pozadí mnoha osobních i společenských změn.

Knihu prof. Niny Pavelčíkové Co čas neodvál si můžete zakoupit v e-shopu Univerzitního knihkupectví.