Tento článek byl zařazený do rubriky Archvív. Informace nejsou již aktuální!

Na výlet jsme jako nevodáci vyráželi plni obav, které – na břehu řeky ztučnělé po nedávných deštích – příliš nerozptýlila ani vstupní instruktáž obou asistentů, doc. Davida Zahradníka a dr. Romana Minárika. Ta totiž kromě rad týkajících se techniky plavby, z nichž jsme pochopili hlavně, že je nedokážeme pochopit, natož uplatnit, zahrnovala rovněž znepokojivě podrobný návod, jak si počínat, když se loď převrátí.
Napětí z nás však spadlo, hned jak jsme odrazili od břehu a ke svému údivu viděli, že nás naše kánoe poslouchá a že také my, kormidelník a háček (v našem případě háčka), dokážeme spolupracovat a koordinovat jednotlivé úkony. Nakonec jsme plavbu včetně sjíždění několika jezů a přenášení lodi kolem těch nebezpečnějších hravě zvládli. Vodácký výcvik zahrnoval i dokonale zinscenovanou ukázku ztroskotání, díky níž mohli obětaví organizátoři na celém konvoji i sami na sobě otestovat, zda jsme během vstupního výkladu dávali pozor. Ukázalo se, že naše dispozice k vodnímu záchranářství jsou překvapivě dobré.

Čekáme pod jezem, až budou všechny lodě opět schopny plavby. Foto archiv autorů.


Třináctikilometrová, zhruba čtyřhodinová plavba pod slunečným nebem (průtrž mračen počkala, až jsme vyrazili zpátky domů) a s přestávkou na oběd ve vodácké hospůdce nám kromě sportu umožnila pozorovat přírodu z pro nás nezvyklého úhlu, stejně jako poznávat účastníky z jiných fakult.
Děkujeme KSLP, děkujeme Romanovi a Davidovi a těšíme se nejpozději za rok na viděnou!
Romana Gračková a Martin Tomášek, zkušení říční vlci z Katedry české literatury a literární vědy FF OU