Tento článek byl zařazený do rubriky Archvív. Informace nejsou již aktuální!

Lune, jsi studentem bohemistiky, jak ses k ní dostal a co předcházelo rozhodnutí k studiu zrovna tohoto jazyka a jeho literární stránky?

Mým prvotním záměrem bylo studium filmové režie na pražské FAMU, ale vzhledem k tomu, že jsem chtěl studium podniknout v českém jazyce, bylo potřeba se česky prvně naučit. Tak jsem začal studovat bohemistiku s vizí toho, že po bakalářském stupni studium zakončím a vrhnu se na film už schopen se dorozumět. Postupem se ovšem stalo, že mě čeština začala bavit natolik, že původní plán s filmovou režií momentálně není úplně jistý, navíc v Lublani ji studuji ještě s filozofií.
Na Erasmus jsi vyrazil skrze český jazyk, zcela logicky vzhledem k tvému záměru. Co přispělo tomu, že jsi nakonec dorazil zrovna do Ostravy?
Chtěl jsem do Prahy, ale tehdy tam byla jen dvě místa, která už byla zarezervovaná pro starší studenty, takže potom už jsem rozhodoval mezi Brnem a Ostravou. Tehdy jsem zamýšlel docestovat co nejdál od Slovinska, vybral jsem proto Ostravu.
Dělalo ti nějaké problémy se socializovat v českém prostředí, popř. cítil jsi velkou jazykovou bariéru? Byl tu někdo, kdo ti pomohl v případě nutnosti, třeba právě z řad studentů?
Tady je třeba zmínit místo mého ubytování, protože hodně ovlivnilo i míru mé socializace. Úplně jinak vše vypadalo v zimním semestru, kdy jsem bydlel na kolejích s lidmi, kteří také nebyli odtud. Tam to probíhalo tak, že jsem půl dne mluvil česky, půl anglicky, ale stejně to nebylo pořád ono. Chtěl jsem mluvit jen česky, bez pomáhání si angličtinou. Navíc doba dojezdu byla veliká, nebyl jsem v kontaktu s děním v centru města. V letním semestru jsem se tedy přestěhoval na byt do centra, kde jsem byl v užším okruhu lidí, což mě nutilo mluvit pouze česky. Na fakultě jsem problémy neměl, pokaždé když ostatní zjistili, že jsem Slovinec, pomohli mi, ať už to byli studenti, či vyučující.
Studoval jsi na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, vidíš nyní s odstupem, nějaké rozdíly mezi způsobem edukace tady a na tvé alma mater?
Přístup učitele a studenta je tady více přirozený a tím se velmi liší od poměrů na Slovinsku. Tam je hranice učitel – student velká a přesně vymezená. Byl to vlastně můj první pozitivní pocit, který jsem tady zažil a to přímo v souvislosti s předmětem „Čeština pro cizince“, který vyučoval dr. David. Měl jsem tehdy psát esej na téma “první pocit z Ostravy”, v němž jsem zmínil, že tady nemůžu najít žádné vegetariánské restaurace. Mile mě pak překvapilo, když mi úkol zaslal zpět i s jejich výpisem. Uvědomil jsem si, že byl projeven zájem o to, aby se mi tady líbilo, přímo od někoho, kdo mě učí.
Co z hlediska náročnosti? Zdají se ti požadavky, které jsou tady na studenta kladeny, vyšší, či máš opačný pocit?
To je zajímavá otázka. Nezdá se mi, že by byly nároky na českého studenta ať v literární oblasti, nebo jazykové, nižší, ale způsob, jakým tady učitelé přednáší, ti v závěru mnohé ulehčí. Není třeba se potom tolik učit, protože díky cvičením i přednáškám, se většina dobře zapamatuje. Ve Slovinsku máme také semináře, ale nevypadají jako tady, studenti musí shánět množství materiálů, více času dávat samostudiu, aby potom zkoušku zvládli.
Vymaníme se teď na chvíli z roviny pouze studentské a změříme se obecně na vztah Slovinců k Čechům. Můžeš nám o tom něco říct? Máme povědomí o tom, co si o nás myslí Poláci, protože jsou to naši sousedé, stejně jako ostatní tři národy, ale Slovinsko je přece trochu dále…
(Lun se pousmál) Ano, ve Slovinsku, když je něco „češko“, v adjektivu, které by se přeložilo jako „české“, neznamená jen to, že něco patří nějakému národu, ale skrývá i vtipnou konotaci. Není to negativní, pro Slovince spíše takové typicky švejkovské. Např. když Slovinec u někoho vidí sandály s ponožkami, označí to za „češko“. Nejvíce patřičné je toto označení ale přímo u Čechů ve Slovinsku, kteří naší zemí pouze projíždí za mořem do Chorvatska. Ani nemusíme vidět značku auta, tedy ve většině případů Škodovku, samotný pohled na napěchované vozidlo, které je vybavené věcmi od piva do posledního hrnce, nám napoví, že se jedná o Čechy. Když pak začnou vybalovat tvarůžky a smažený řízek, je to jasné. Máme k vám však pozitivní vztah.
Jsou si charakterově Slovinci a Češi podobní?
Myslím, že právě v otázce otevřenosti jsou si hodně podobní. Převážnou část lidí, které jsem zde potkal byli lidé otevření vůči vnějšímu světu a také naslouchaví. Paralelu v tom, že jsou to oba slovanské národy, bych však nehledal, protože díky působení anglosaského světa už nějaké slovanství příliš neshledávám. Jasně, mohl bych říct, že oba národy pijí stejnou coca-colu, to však není podstatné, ani charakteristické. Podobnost tu je, asi nedokážu specifikovat, v čem přesně vězí, ale možná, že je ve zmiňované otevřenosti.
Město tvé alma mater je zároveň hlavním městem, určitě se z hlediska kulturní pestrosti s Ostravou nedají přímo srovnávat, přesto, byl jsi tu s nabízenými možnostmi kulturního vyžití spokojený? Je něco, čím by se třeba Ostrava mohla Lublaní inspirovat?
Na Ostravě se mi líbí, že se v ní vždycky dá najít něco zajímavého, na nuznou nabídku si tedy stěžovat nemůžu. Co mi však chybělo bylo epicentrum, kulturní jádro, které by v Ostravě pulzovalo a zároveň bylo tím největším místem kultury. V Lublani takové místo máme, říká se mu „Metylkova“, v Ostravě je vše roztáhnuté do periferií, kdy se v každém koutě města děje něco, je to však individuálního charakteru, kulturní scény na sebe nenavazují, nevychází z jednoho místa, jasného kulturního jádra, v němž by všechno doslova vřelo. Dále mi přijde zajímavá myšlenka rádia, které by bylo zaměřené na kulturu, třeba alternativního charakteru, nemuselo by být čistě studentské, i když i taková jsou. V Ostravě nic takového není.
Kdybys měl vypíchnout jednu jedinou věc, která se ti tady hodně líbila a vážně tě oslovila, co by to bylo?
Myslím, že by to byla právě fakulta. Úroveň vzdělávání mi přišla výborná, musím říct, že ten roční pobyt tady mě obohatil a že člověk, který tady po třech letech skončí bakaláře, opravdu něco umí. Množství aktivit, které se k fakultě váží a které má možnost student navštívit je veliká, mě osobně zaujal divadelní seminář dr. Tomáška, v němž jsem našel svět i trochu mimo fakultu a přesto jsme pracovali jako studenti dohromady. To se mi moc líbilo a taky ta vaše veliká pivní kultura, která je velmi specifická a zajímavá.
Děkujeme za rozhovor!