Jak se „snáší“ lyrika s postindustriální Ostravou?
Ostrava je lyrická. Principem lyriky je rozvíjení, opakování a variace. Ostrava byla nevýznamným městečkem, měla se stát metropolí na okraji Monarchie, tepala jako ocelové srdci republiky a ještě před pár lety byla ve vizích zastupitelů městem bílých límečků. Jakoby se pořád hledaly nové způsoby, jak město vyjádřit. Všechny ty variace se dají z Ostravy pořád vyčíst a poezie nutně odráží to zmíněné hledání.
Dá se v mladé poezii vysledovat zájem o určitá témata?
Začínající autoři často ohmatávají vlastní milostný život nebo se podivují nad vzdálenostmi, které dělí lidi geneticky nejbližší. Tady jsou jistější než v polohách, ve kterých by měli vynášet uvěřitelné soudy o světě. Zaujalo mě proto, když jsem se nedávno začetl do básní, které se snažily uchopit téma lidí bez domova nebo postavení Romů ve společnosti. Možná je to náznak toho, k čemu bude mladá poezie směřovat v dalších letech.
Jakou atmosféru má „společné sprchování“ na Dole Michal?
Po šesti Literárních sprchách můžu říct, že pokaždé trochu jinou. Pod střechou řetízkové šatny Dolu Michal jsou pověšené fáračky horníků zanechané tam po poslední směně. Často záleží na tom, jestli autoři vpustí tyto přízraky do svého čtení.
Na Sprchách představujeme texty místních literárních nadějí spolu s tvorbou autorů, o kterých se v české literatuře hodně mluví (a píše). Setkání jsou to překvapivá a osvěžující. Protože nemám rád, když si autoři jen podávají mikrofon, mluvíme spolu například o jejich prvotní motivaci k psaní, o vztahu literatury a světa, někdy i o nich samých. Doufám, že pak návštěvníci Literárních sprch před sebou vidí víc, než jen obživlé jméno z přebalu knihy.
Umí Ostrava zalézt básníkovi pod kůži?
Ano, i Ostrava tohle dokáže.
 
UMĚLOHMOTNÁ OKNA
Odkud se vystěhovalo to ticho
mezi větami o nákupech
nebo o tom, co jsme četli na internetu?
Je prázdné jak dům v centru Ostravy −
žije v něm s námi pár studentů herectví a dramaturgie,
a když se sem vracím po schodech,
na kterých se rozlívalo bydlení
jen jednou, při havárii vodovodu,
sněží na mě pořád ta slova
jako vločky
z  kvádrů polystyrenu ořezávaných při výměně oken.
Ta slova v jazyce regionálního partnera
o neopakovatelné příležitosti,
která komusi na druhé straně
přeříkávalo dítě
během hovoru monitorovaného
matkou bez hlídání,
v urvané kuřácké chvíli před budovou.
− bože,
když jsem nad ránem venčil psa
i nevidění ptáci na stromech
vrzali do pauz
jako otvírání nových umělohmotných oken.
 
J. N. (1986) se narodil v Ostravě-Vítkovicích, aktuálně studuje doktorský program Teorie a dějiny české literatury na FF OU. Básnické texty publikoval např. v Hostu, Protimluvu, v rozhlasovém pořadu Liberatura a získal za ně Literární cenu Vladimíra Vokolka za rok 2010. Vydání autorovy debutové sbírky připravuje nakladatelství Perplex. Žije v Ostravě.