Nový rektor se ujímá funkce

Autor: , 5. 3. 2015

Od prvního března do rektorského křesla Ostravské univerzity usedá profesor Jan Lata. Máme očekávat radikální změny? Jaký byl jeho názor na slučování s Technickou univerzitou? Kam povedou jeho první kroky? A pije raději víno, nebo pivo?


S profesorem Latou jsem se seznámila v roce 2011 po telefonu. Jako tehdejšímu čerstvému prorektorovi pro vědu a vnější vztahy jsem mu poslala mírně znepokojený mail ohledně příliš brzy stanoveného rektorátního termínu pro podávání projektů do GA ČRu a žádala jeho prodloužení. Obratem zavolal, velmi zdvořile mne vyslechl, slušně poděkoval za mé připomínky, krátce pohovořil o problematice deadlinů všeho druhu a telefonát zakončil tím, že bude velmi rád za jakékoli další podněty a případnou spolupráci. Mou žádost nicméně zamítl. Já jsem i přesto pokládala sluchátko s dobrým pocitem, že jsem byla vyslyšena. Umění komunikovat. Tato dvě slova charakterizují nastupujícího rektora Ostravské univerzity asi nejlépe. Změnu způsobu komunikace, ať již s akademickou obcí nebo s vnějším prostředím, také on sám považuje za jednu z priorit v nadcházejících čtyřech letech. Jaké jsou ty další? Co z jeho programu byly jen fráze, které se do volebních programů píší, protože je lidé chtějí slyšet, a co naopak opravdové vize, které by chtěl realizovat? Těsně před začátkem jeho funkčního období jsme si sedli u ranní kávy a začali si povídat. Já jako zástupce akademického senátu, který jej do funkce zvolil, a tudíž cítí jistou zodpovědnost za provedený „výběr“, a on jako rektor, jehož kandidaturu nominacemi podpořila více než stovka akademiků a studentů napříč univerzitou, a měl by tedy cítit o to větší zodpovědnost za její další směřování. 

Monika Šumberová, předsedkyně Akademického senátu Ostravské univerzity, v Ostravě 2. března 2015

Narodil ses v Brně a prožil tam významnou část svého rodinného i profesního života. Do Ostravy Tě přivedla jedinečná příležitost vybudovat obor Všeobecné lékařství na nově vznikající Lékařské fakultě (ta naposledy vznikla v Česku v roce 1945). Jak bys s odstupem pěti let zhodnotil toto své rozhodnutí?

Vzhledem k tomu, že jsem se stal rektorem Ostravské univerzity, tak dobře (smích). Ale vážně. Kdyby se mi nelíbila Ostrava, kdyby mne neuspokojovala práce pro Ostravskou univerzitu, kdyby mi nebyli sympatičtí zdejší lidé, tak bych rozhodně na funkci rektora nekandidoval. První slova, která mne vždy napadnou, když se vysloví Ostrava nebo Ostravská univerzita, zní „potenciál“ a „inspirující kontrasty“. A právě ten potenciál v inspirujících kontrastech musíme využít pro náš další rozvoj, protože tím budeme zajímaví. Uvedu příklad. Na podzim minulého roku jsme pořádali na univerzitě již druhé velké setkání absolventů. Naše pozvání přijal Dan Bárta (mimo jiné čerstvý student Přírodovědecké fakulty) a koncert jsme se rozhodli uspořádat v Dole Michal. Surové prostory této národní kulturní památky prostoupené jazzovými tóny Illustratosphéry vytvořily jedinečnou atmosféru, na kterou budeme ještě dlouho vzpomínat.

V rektorské volbě jsi získal od členů akademické obce více než 100 nominací. Mne jako ženu by takováto podpora dost znervóznila a cítila bych velkou obavu, že nenaplním očekávání tolika lidí. Jak to vnímáš Ty? Jako závazek? Podporu pro méně populární kroky? Nebo jsi jako lékař prostě zvyklý dělat těžká rozhodnutí bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí a kolik lidí za tebou stojí?

Asi málokdo, kromě Winstona Churchilla, je ochoten dělat těžká rozhodnutí bez ohledu na to, co si o tom lidé myslí. Každý hledá nějakou zpětnou vazbu a já v tom nejsem žádnou výjimkou. Ale je pravda, že takto jsem nad tím ještě nepřemýšlel. Ten počet nominací byl opravdu velmi vysoký. I z tohoto důvodu nemám nyní obavu z jednání s Akademickým senátem o méně populárních krocích (například navýšení financí na rektorátní pracoviště z důvodu zkvalitnění vnější prezentace univerzity). Na druhou stranu jsem si vědom, že o to více budou lidé sledovat, kam se univerzita pod mým vedením ubírá, protože svou osobní angažovaností přispěli ke změně v jejím čele. Což je dobře. Univerzita potřebuje angažované a zapálené akademické pracovníky a studenty a právě ty bych chtěl zapojit, aby se aktivně podíleli na její budoucnosti.

Ve Tvém programu se několikrát objevilo, že budeš preferovat demokratický způsob řízení univerzity. Co si pod tím máme představit?

Už Masaryk říkal, že demokracie je diskuse. A já bych rád vytvořil na Ostravské univerzitě prostředí, ve kterém věcná diskuse bude podhoubím, kde se rodí nápady. Nemám na mysli jen běžnou diskusi s vedením fakult zosobněným jejich děkany. Rád bych se pravidelně setkával také s širší skupinou lidí na fakultách, od proděkanů přes vedoucí kateder až k vedoucím výzkumných týmů a studentům. Pro pravidelná setkávání s širší akademickou obcí bych rád zavedl tradici každoročního shromáždění akademické obce, kde by mělo širší vedení univerzity představit, co se za uplynulý rok povedlo a jaké kroky plánujeme pro rok následující. Komunikaci ostatně považuji za klíčový prvek v existenci a rozvoji jakéhokoli organismu a já univerzitu považuji za svého druhu společenský organismus. Není to jen účelové seskupení několika fakult a rektorátu, které se dá naprogramovat a řídit jako nějaký stroj. Mnohem lepší je soustředit se na vytváření těch správných podmínek pro kreativitu a inovace, podporovat excelenci ve výzkumu a vzdělávání, zajistit, aby o tom každý na univerzitě věděl a mohl se inspirovat. Tím nechci v žádném případě říct, že rezignuji na direktivní způsob řízení. Ten má své opodstatnění v administrativních a technických oblastech. Ale strategické záležitosti musí na univerzitách procházet širokou diskusí. Univerzita není firma a nepatří rektorovi.

Prezidenta republiky se po nástupu do funkce často ptají, do jaké země pojede na svou první zahraniční návštěvu. A mne tedy zajímá, na jakou fakultu zavítáš jako první na své cestě za zlepšením komunikace?

Popravdě, nerad bych tady vytvářel nějaké preference z mé strany. Jsem si vědom toho, že zorganizovat takové setkání a najít termín vhodný pro tolik lidí bude velmi obtížné. A tudíž mé první kroky povedou tam, kde se to nejdříve podaří domluvit.

Akademickou obec bude asi nejvíce zajímat, jaké jsou Tvé plány pro nejbližší období. Máme očekávat radikální změny?

Zastávám názor, že univerzitám nesluší revoluce, ale mnohem více řízená evoluce. Nebylo by také ani ode mne konzistentní, kdybych se radikálně vymezoval vůči předchozímu vedení, jehož jsem byl poslední čtyři roky členem. A navíc, tento rok bude spíše ve znamení reakcí na vnější vlivy. Musíme začít intenzivně pracovat na přípravě implementace novely vysokoškolského zákona. Čekají nás první výzvy z operačních programů, zejména OP VVV. Do konce října musíme vytvořit a schválit Dlouhodobý záměr univerzity na příští pětileté období. Toto vše bude vyžadovat důkladnou diskusi s akademickou obcí o tom, kde se jako univerzita v prostoru českého vysokého školství nacházíme, jak se vymezíme vůči nemalému počtu univerzit naší velikosti a našeho významu, co jsou naše příležitosti – například přítomnost v unikátním regionu na křižovatce tří států – a slabé stránky – zejména vnější prezentace univerzity a vysoké procento nefinancovaných studentů. Ale především si musíme říct, jakou univerzitu chceme během těch pěti let budovat, a začít na tom intenzivně pracovat.

Když už jsi zmínil náš region… Kraj v minulém roce schválil tzv. Regionální inovační strategii, která je však hodně zaměřená na rozvoj technickým směrem a podporu technického vzdělávání. Jak chceš přesvědčit představitele města a kraje, že humanitně a přírodovědně orientovaná univerzita představuje důležitý prvek v udržitelném rozvoji našeho regionu?

Poměrně snadno. Stačí se podívat, co jsou hlavní problémy regionu. Máme vysokou nezaměstnanost, objevují se zde vyloučené lokality a problém soužití s minoritními skupinami obyvatel, skomírá centrum města a čelíme odlivu obyvatelstva z Ostravy. A tyto problémy jednoduše nevyřešíme investicemi do technického vzdělávání. Jedná se o kombinaci společenských a ekonomických problémů a naši odborníci napříč fakultami mohou poskytnout kraji a městu zajímavé expertizy a poradenství, Fakulta umění může navrhnout kreativní řešení jak zatraktivnit prostor našeho města. Významným problémem kraje je znečištění prostředí nejrůznějšími emisemi z průmyslové výroby. Ano, samotné omezení emisí je především technická záležitost, ale zkoumáním vlivu znečistění na přírodu, lidské zdraví a společnost se opět zabýváme my, na přírodovědecké a lékařské fakultě.

Jsi známý tím, že velmi rád spolupracuješ se studenty. Zapojil jsi je například velmi intenzivně do organizace pravidelných setkávání s absolventy. Počítáš s nimi i do budoucna?

Ano, rád bych ještě zintenzivnil spolupráci s aktivními studenty a studentskými spolky. Již v minulém roce jsme zahájili diskusi s Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou a studentskými organizacemi o vytvoření společného Studentského centra, které doposud Ostravě chybí. Mohlo by poskytovat zázemí pro nejrůznější studentské aktivity, sloužit jako informační centrum, pedagogicko-psychologická poradna a poskytovat kariérní poradenství. Velmi si vážím práce aktivních studentů, a rád bych je proto více zapojil do procesu rozvoje univerzity. To, že jsou naši studenti vynalézaví a manažersky zdatní, můžeme vidět například na každoročním Majálesu, který je jednou z nejnavštěvovanějších akcí v regionu vůbec a je plně v režii studentů. Nevyužít jejich nadšení, kreativity a ochoty dobrovolně se podílet na činnosti univerzity bych považoval za promarněnou příležitost.

Byl jsi prorektorem v době, kdy se uvažovalo o slučování naší a Technické univerzity, ze kterého nakonec z nejrůznějších důvodů sešlo. Považuješ tuto myšlenku v dnešní době již za úplně mrtvou?

Nikdy jsem se netajil tím, že jsem byl tehdy velkým zastáncem myšlenky sloučení a vytvoření v českém i evropském kontextu unikátní univerzity s širokým portfoliem oborů – technických, ekonomických, uměleckých, humanitních, přírodovědných, lékařských, sociálních, pedagogických… A navíc by tak v Ostravě vznikla třetí největší univerzita v Česku. Na celém procesu slučování a na důvodech, proč nebyl úspěšný, je zajímavá jedna skutečnost. Nebyl zastaven proto, že by to nebylo proveditelné z hlediska právního a administrativního. Větší roli tam hrály emocionální faktory, včetně obav ze ztráty identity, a odpor části akademické obce vůči jakýmkoli změnám. I na základě této zkušenosti dnes spíše uvažujeme o jiných formách spolupráce s dalšími moravskými či dokonce polskými univerzitami. Slučování tak opravdu není na pořadu dne.

Jan Světlík často ve svých plánech na další rozvoj Dolní oblasti Vítkovice vyslovuje přání, aby se tam usídlila ještě univerzita. Dokážeš si představit nějakou variantu spolupráce?

Na prvním místě musím říct, že si Jana Světlíka vážím jako ostravského patriota, který byl schopen naplnit svou vizi na oživení industriální části Ostravy. Chápu také jeho touhu doplnit oblast Vítkovic o univerzitní pracoviště. Nicméně Ostravská univerzita investovala v posledních několika letech stamilióny do rekonstrukce či výstavby nových, moderních výukových a vědeckých prostor. Právě na podzim minulého roku jsme otevírali supermoderní budovu pro výuku mediků v Zábřehu, před dvěma lety novou budovu Přírodovědecké fakulty na Hladnově a aktuálně prochází rekonstrukcí prostory Pedagogické fakulty. Nejen z tohoto důvodu by byl přesun univerzity jinam neefektivním hospodařením s veřejnými prostředky. Druhým důvodem, proč by měla univerzita zůstat ve stávajících lokacích, je fakt, že několik jejích velkých fakult má budovy v centru města. Bavíme se zde o několika tisících studentů a přibližně pětistovce zaměstnanců, kteří by ztratili důvod do centra města pravidelně docházet, a došlo by tak k jeho dalšímu vylidňování. Univerzita jako veřejná instituce zakotvená v regionu by měla cítit zodpovědnost za jeho rozvoj a tak závažný krok by měla učinit jedině tehdy, kdyby to bylo v zájmu samotného regionu nebo města Ostravy, zapadalo by to do jejích dlouhodobých strategií rozvoje a samozřejmě za jejich finančního přispění. Tím ale nechci říct, že by mne nelákala myšlenka na společné využití některých prostor v Dolní oblasti. Například Fakultě umění dlouhodobě chybí důstojnější koncertní sál nebo Pedagogické fakultě moderní sportoviště.

Nedávno jsem narazila na internetu na zajímavou stránku s názvem přiznejse.cz, která má verzi i pro Ostravskou univerzitu (pro vysvětlení: na této stránce můžete nechat jakékoli anonymní „vtipné, šokující či zajímavé přiznání“). A jedno mne velmi pobavilo. Cituji: „Zajímalo by mě, co se chlastalo a hulilo v 90. letech na severu, že oficiální název univerzity je Ostravská univerzita v Ostravě“. Co říkáš na náš název Ty?

(Smích) Tato kombinace opravdu nebyla šťastná. Již v předminulém roce jsme požádali MŠMT o odstranění slova „v Ostravě“ z názvu. Ale vzhledem k tomu, že změna musí proběhnout formou změny vysokoškolského zákona, dočkáme se jí až s aktuální novelou. Sám za sebe se přiznám, že bych se přiklonil k větší revizi našeho názvu. Velmi často se mi stává, že mnoho lidí z široké veřejnosti při vyslovení Ostravská univerzita to velké „O“ zamění za malé „o“. A tudíž si myslí, že mluvím o Vysoké škole báňské, protože ta je s regionem spjata mnohem delší tradicí. Dokážu si představit, že bychom převzali jméno nějaké nežijící významné, světově známé osobnosti, která by symbolizovala hodnoty, jež by měly být pro naši univerzitu zásadní: otevřenost, diskuse, demokracie, slušnost v mezilidských vztazích, společenská angažovanost a zodpovědnost, kreativita… Rád bych proto otevřel na toto téma co nejdříve diskusi s akademickou obcí.

A na závěr si dovolím osobnější otázku… pivo, nebo víno?

Jednoznačně víno.

Červené, nebo bílé?

V létě bílé a v zimě červené. Tato otázka však připomíná odpověď číšníků v Praze po dotazu, jaké mají víno (smích), proto si dovolím odpověď ještě upravit: I v létě raději dobré červené než průměrné bílé a naopak.

Pane rektore, děkuji Ti za ranní kávu a rozhovor a do příštích čtyř let přeji, aby se Ti podařilo využít té široké podpory, kterou jsi získal ze strany akademické obce.

IMG_1864DS2_webJan Lata se narodil v roce 1953 v Brně. Je ženatý a má tři syny.

Po vystudování Lékařské fakulty UJEP složil atestaci z vnitřního lékařství a gastroenterologie. Habilitován byl na Masarykově univerzitě v roce 2001 a profesuru získal v roce 2006. Absolvoval několik pobytů v zahraničí, zejména v USA a ve Francii. Třikrát získal cenu profesora Hořejšího za nejlepší práci v oblasti portální hypertenze.

V roce 2008 založil a nadále řídí nadační fond Pro Panacea.

Na Ostravskou univerzitu přišel v roce 2011 a stal se prorektorem pro vědu a vnější vztahy. V prosinci 2014 jej Akademický senát Ostravské univerzity vybral do funkce rektora. Prezident republiky ho do této funkce jmenoval s platností od 1. března 2015.