Jan Mlčoch a Měsíc autorského čtení: Dobré věci jsou vždy menšinové

Autor: , 11. 8. 2016

Doktor Jan Mlčoch z katedry romanistiky FF OU hovoří o festivalu Měsíc autorského čtení, moderátorských obtížích a španělské literatuře a kultuře.


Můžete, prosím, přiblížit, nakolik se katedra romanistiky Filozofické fakulty Ostravské univerzity podílela na festivalu Měsíc autorského čtení? Jaká byla personální účast ze strany pedagogů a studentů?

Participace členů katedry romanistiky FF OU byla znatelná. Již před MAČem byl v překladatelských seminářích vedených dr. Fialovou přeložen text Adolfa García Ortegy a já jsem přeložil texty Pilar Adón a Jordiho Llobregata. Zároveň jsem byl nakladatelstvím Větrné mlýny, tedy hlavním pořadatelem MAČe, požádán, abych se ujal moderací jednotlivých večerů v klubu Les. Protože není v lidských silách zvládnout všech třicet jedna dní, poprosil jsem kolegyně, aby mi s ní pomohly. A tak ostravští diváci mohli za pomyslným mikrofonem vidět také dr. Irenu Fialovou, dr. Marianu Kunešovou nebo naši studentku Ritu Jemelkovou. Ta byla jakousi mou pravou rukou po dobu celého MAČe, neboť se spolu s dalšími studenty z katedry starala o španělské hosty před samotným čtením a leckdy i po něm.

Jaký přínos (odborný i obecně zkušenostní) dává vašim studentům účast na takovéto akci?

Jak již jsem nastínil v předchozí odpovědi, vytvořili jsme dvoučlenné studentské „hlídky“, které se o španělské spisovatele staraly. Studenti na ně čekali v hotelu, pomohli s ubytováním, zašli si s nimi na oběd, provedli po městě a po lidské stránce připravili na čtení. On ten Les občas potřeboval pořádně vysvětlit. Nicméně fakt, že trávíte odpoledne s někým, o kom se učíte na přednáškách, nebo s někým, o kom se na základě přečtených textů domníváte, že se do těch přednášek jednou dostane, je velmi vzrušující. Do Ostravy zavítaly i skutečné legendy, tak věřím, že to pro studenty bylo přínosné. Nemluvě o tom, že museli neustále aktivně používat jazyk. Potěšilo mě, když den co den španělští autoři chválili jejich úroveň a schopnosti.

Jaký je to naopak přínos pro vás? Objevila se při přípravách i při samotných večerech nějaká překvapení, která vás znejistila nebo naopak příjemně překvapila?

Pro mě osobně je přínos MAČe obrovský. Jednak mě poprvé někdo – tím myslím profesionálně – oslovil s prosbou o překlad literárních textů. Tak uvidíme, zda Skřipec – tedy cena za nejhorší překlad – půjde ke mně. Na FF OU vyučuji španělskou literaturu, a ačkoliv se jí vědecky příliš nezabývám, je pro mě nutné „být v obraze“. Proto možnost setkat se s tolika spisovateli, číst jejich tvorbu, komentovat ji, polemizovat… to byl neskutečný zážitek. Co se znejistění týče, ze začátku jsem se potýkal s ne vždy úplně rozumnými dotazy publika, ale mám pocit, že se mi jej za ten měsíc podařilo lehce „vychovat“, a tak pro mě zároveň největším překvapením byl fakt, jak sečtělé a skvělé publikum v Ostravě máme. Zároveň bylo pro mě velmi potěšující zjistit, že čím „větší“ autor, tím skromnější osobnost – tedy se potvrdilo to, co znám i ze své sbormistrovské branže.

Sám jste moderoval většinu večerů – jaká to byla zátěž?

Zátěž to byla obrovská. Pochopitelně jsem z toho měl dost velké obavy. Nejsem profesionální moderátor a klást dotazy, tlumočit je, vnímat odpovědi, směřovat diskuzi, to vše bylo velmi náročné. Někteří autoři byli „snadnější“ a také jejich texty poskytovaly řadu odrazových bodů k debatě, jiní naopak byli relativně komplikovaní. Ale těch byla naštěstí menšina. Dnes to hodnotím s odstupem, ale zátěž byla způsobena také tím, že jsme texty dostávali na poslední chvíli, takže příprava probíhala „za pochodu“ v tom nejlepším slova smyslu, ale mám pocit, že se vše povedlo a žádný večer nebyl propadák. Španělé to hodnotili velmi pozitivně. I mně se nakonec u mikrofonu zalíbilo, a tak je možné, že se ještě nějakého moderování, třeba v rámci Ostravské univerzity, ujmu.

Všiml jsem si, že jste v průběhu proměňoval a cizeloval své moderátorské pojetí. Ke konci měsíce to už vypadalo, že se utvořil jakýsi neformální seminář španělské literatury a kultury. Bylo to tím, že se utvořila stálá skupina návštěvníků, nebo že jste nutnost proměny vnitřně pociťoval?

Jaj, tak to jsem opravdu nechtěl, aby to vypadalo jako ve škole na semináři, ačkoliv, když teď o tom uvažuji, tak asi máte pravdu. Ze začátku jsem nechával otázky převážně na publiku, které bylo zvídavé, ale postupně se dotazy začaly opakovat, přijížděli náročnější autoři, a tak jsem si uvědomil, že pokud nechceme opakovat ty stejné – a do jisté míry v tom nejlepším slova smyslu povrchní – témata, tak se debaty musím ujmout sám. Ne, že by publikum nemělo prostor se ptát, ale diskuzi jsem určitým způsobem usměrňoval. V závěrečné třetině měsíce jsme pak celý večer úplně překopali. Více se povídalo, četlo se na etapy… – a tady odpovídám na vaši otázku – publikum v Ostravě bylo výborné. Asi deset lidí chodilo pravidelně (kolegové z fakulty, studenti, profesoři středních škol, ale také známá esa ostravské literární scény), další lidé přicházeli s větší či menší frekvencí, někteří přišli jen párkrát. I tak se nás sešlo vždy nejméně dvacet pět a pochopil jsem, že pokud publikum nechci ke konci měsíce unudit, musím jít víc do hloubky. Tak možná proto Vám to připadalo jako neformální seminář. Dotkli jsme se obrovské šíře témat a doufám, že si ostravské publikum odneslo z MAČe nejen estetický zážitek, ale také řadu poznatků a informací. A snad i touhy číst španělskou literaturu dál.

Jaké světy se v průběhu měsíce otevíraly a konfrontovaly? Nakolik je španělská literatura tematicky i stylově specifická oproti české a v čem se naopak sbližují?

Abych řekl pravdu, českou literaturu moc nesleduji. Mám s ní docela problém, neboť mi přijde, že se do určité míry protežují „populární“ spisovatelé na úkor těch skutečně dobrých. Což ostatně máme společné také se Španělskem. Až čas ukáže, kdo z dnešních spisovatelů opravdu stojí za to. Tematicky je španělská literatura literaturou univerzální. Píše se prakticky o všem a pomocí všech výrazových prostředků a žánrů. Vždyť jsme na MAČi měli také komiks. Pokud bych měl vypíchnout něco, co mě zaujalo, tak musím zmínit španělskou občanskou válku, která i po téměř sto letech výrazně rezonuje jak ve španělské literatuře, tak ve společnosti a bohužel je zneužívána k politickým soubojům. Bylo to časté téma našich debat, kdy se někteří autoři pokoušeli jitřit zacelené rány, a já jim oponoval. S občanskou válkou souvisí částečně také Frankova diktatura. Řada autorů psala když už ne přímo proti Frankovi, tak spíš proti totalitě jako takové. Ptali se nás na komunismus, na naší každodenní zkušenost, pro mnohé byla tato debata překvapivá. V první části měsíce, kdy nám produkce naservírovala řadu Basků a Katalánců, jsme se nemohli vyhnout také tématu nezávislosti Katalánska. Naštěstí byly naše znalosti historie a reálií dostatečné, takže jsme se nenechali oblafnout a v debatách to občas zajiskřilo.

V české části večerů jsem si všiml, že studenti bohemistiky tento festival zcela ignorují – jak tomu je na hispanistice? Kde spatřujete případně problém, že studenty nezajímá předmětu oboru, který studují?

Velmi záludná otázka. Sám nevím, v čem je problém. Za právě končící akademický rok jsme pro naše studenty připravili na katedře řadu akcí: Týden španělské kultury, v rámci nějž vystoupila řada odborníků a konaly se také popularizační akce; přednášky Anežky Charvátové v rámci Dne s překladem; několik „Erasmus hostů“ ze zahraničí a bohužel pokaždé byla účast pod mé očekávání. Pravou příčinu neznám. Domnívám se však, že se jedná o souhru několika faktorů. Zaprvé je to otázka kvality. Ne že bychom nevyučovali dobře a neměli nároky, ale zrušením příjímacích zkoušek jsme dali podle mého názoru prostor těm, kteří si to studium tak nějak odsedí a udělají to, co potřebují k zápočtu, a ani ťuk navíc. Nechci tím říct, že bychom neměli dobré studenty. To samozřejmě ne. Však také pravidelně velká skupina posluchačů naší katedry v Lese seděla a s autory debatovala. Zadruhé určitou roli hrál také prázdninový měsíc MAČe. Naši studenti většinou nejsou z Ostravy, takže pro ně dojíždění asi nebylo vždy úplně snadné a ani atraktivní prostředí Lesa tomu nepomohlo. Dále spousta z nich přes léto pracuje, řada i ve Španělsku, těžko asi nalézt více nadšených mladých hispanistů. Juan Ramón Jiménez, španělský spisovatel minulého století, nositel Nobelovy ceny, měl své heslo: „A la minoría, siempre,“ tedy něco ve smyslu, že dobré věci jsou vždy menšinové. Neměli bychom se nechat odradit tím, že nejsme schopni oslovit všechny. To by s tou literaturou bylo něco špatně, nemyslíte?

Jaké byly vaše největší literární a osobnostní zážitky z MAČe?

Musel bych tu vyjmenovat všechny autory, nebo téměř všechny. Ale utkvěli mi v paměti zejména Domingo Villar, který MAČ zahajoval a říkal mi, ať se o některých věcech s dalšími spisovateli raději nebavím, a já se přesto bavil.  Carme Riera, velká dáma španělské literatury, kterou jsem doprovázel do Košic a Lvova. Jordi Llobregat, vycházející hvězda detektivní literatury. Joan Manuel Soldevilla, který byl fascinován totalitní mocí a Československem. Pilar Adón, kterou jsem překládal, ale názorově jsme si moc nesedli. Eider Rodriguez, baskická nacionalistka, která v Ostravě poprvé v životě četla ze své tvorby před španělskou vlajkou, která visela v Lese. Dovedete si asi představit, jak jí mráz běhal po zádech, ale dobře jí tak. Vanessa Monfort, prvotřídní dramatička, jejíž díla snad v Ostravě uvedeme na malých scénách. Adolfo García Ortega, Luis Leante, Jorge Eduardo Benavides, kteří mě přesvědčili o tom, že to se světem ještě není úplně ztraceno a že jsou lidi, kteří pořád používají zdravý rozum a vidí svět tak, jak opravdu je. Miren Agur Meabe, která podle mě přivezla do Ostravy jeden z nejlepších textů z celého MAČe. Nezapomenutelná byla Rosa Montero. Festival famózně zakončil Ernesto Pérez Zúñiga, který varoval před zaměňováním fikce a reality. Každá utopie -také ta “sluníčková”- vede totiž zas a znova do koncentračních táborů, jak kdysi poznamenal Octavio Paz. Je velmi smutné, podotknul, že tyto populistické vize získávají takovou odezvu právě mezi mladými Španěly, kteří si přestávají vážit hodnoty nejvyšší, totiž svobody.

 

 

 

 

 

Související články: