Tento článek byl zařazený do rubriky Archvív. Informace nejsou již aktuální!

 
Česká společnost si v uplynulých měsících intenzivně připomínala odkaz Jana Husa. Vyšlo několik odborných publikací, které se snaží o věcný, neosobní pohled (knížka Františka Šmahela), ale ve veřejné debatě a médiích je Hus často aktualizován. Byl a je představován např. jako pokrokový modernista, který bojuje za „nový svět“. Podle maďarského ekonoma a filozofa Laszla Bogára byl naopak Hus spíš tradicionalistou, který bránil starý řád a odmítal směšovat sakrální svět s byznysem, ziskem, kapitálem. Tedy s principy, které se staly později pilíři západní modernity. Tato interpretace je mi blízká, i když je poněkud kontroverzní (ovšem debaty o Husovi mají být kontroverzní!). „Kostnický mučedník“ má mé sympatie právě jako tradicionalista důsledně bránící prastaré zásady, přestože ho to zavede ke střetu s mocnou institucí, s církví, která se zrovna svým původním ideálům začíná radikálně vzdalovat.
Mluvme ovšem o univerzitě. Právě pro ni je Hus, dvojnásobný rektor Karlovy univerzity, velkým tématem. V pražském Karolinu si ho v létě připomněli velkolepou a zároveň popularizační výstavou, univerzita v Hradci Králové vyslala svého delegáta na slavnosti do Kostnice. Naše univerzita nic v tomto směru nepodnikla, jistě, husovské téma je pro Ostravu na první pohled poněkud odtažité… Ve skutečnosti je ovšem Hus aktuální pro akademický život každé současné univerzity, reprezentuje totiž několik specifických hodnot, s nimiž se musíme, chtě nechtě, konfrontovat.
Konkrétně? Badatelé stále častěji upozorňují na Husovy znamenité univerzitní promluvy (promoční a jiné), jež představují jinou tvář „rebela z Husince“, polohu vtipnou, uvolněnou, ironickou (na jaře o nich přednášela na FF OU prof. Nechutová). Nadhled a vtip živého slova (ne powerpointových prezentací) naše akademické prostředí naléhavě potřebuje. Celý Husův příběh je pevně vklíněn do souřadnic univerzitního života, který byl ve středověku životem pospolitým, byl to svět názorových střetů a veřejných disputací, kde se razantně a kriticky diskutovalo (Hus se naivně domníval, že na koncilu se setká s něčím podobným). Už na cestě do Kostnice mu záleželo na přímočarém a otevřeném jednání, v jednom dopise zdůrazňuje, že neputuje a nejedná v tajnosti, ale „s odkrytou tváří“.  Hus, univerzitní učenec se schopností oslovit davy, se neschovává za anonymitu, netaktizuje, nemlčí. Je připraven nést zodpovědnost za své činy a přezkušovat své pravdy. A právě tím ztělesňuje akademické hodnoty, na které dnes zapomínáme.
Kéž si tedy dovedeme s novým akademickým rokem poradit otevřeně, neanonymně, kriticky (k sobě i jiným), s nadhledem a vtipem. A kéž na jeho konci neskončíme před soudem či na hranici!
Jan Malura