Okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu, jehož členy jsou i pedagogové naší univerzity, v neděli 21. června 2015, tj. sedmdesát let po neblahých událostech, slavnostně odhalil naučnou cedulku o internačním táboru Hanke. Ten patřil k nejobávanějším poválečným koncentračním táborům na Ostravsku. Německé oběti poválečného běsnění dosud v Ostravě neměly důstojnou připomínku, přestože byli zabíjeni, mučeni a znásilňováni i nevinní civilisté. Naučná cedulka visí ve výloze prodejny Vinotéka u kapličky, vedle prodejny Albert u dolu Jindřich.
 

V objektu bývalé zasilatelské firmy „Hanke“ na Nádražní ulici v Moravské Ostravě byl vytvořen již v první polovině května 1945 internační tábor pro Němce a osoby podezřelé ze zrady a kolaborace za protektorátu. Do tábora, označovaného jako „prozatímní policejní věznice“, byli dopravováni především nacisté (příslušníci SA a SS) a kolaboranti, ale také váleční zajatci, a nacházely se zde rovněž ženy s dětmi, jednalo se o osoby z Ostravy i vzdálenějších míst. Za dobu jeho existence táborem prošlo téměř 600 mužů a 100 žen. Nad táborem „Hanke“ vykonávalo dohled politické oddělení policejního ředitelství a zpočátku jej střežila dozorčí služba výpomocných členů Národního bezpečnostního sboru (NBS). Zadržené osoby byly umístěny v konírnách, stájích a ve volně stojících stěhovacích vozech, hygienické i vyživovací poměry v táboře byly velmi špatné. Němci zde byli vystavováni pravidelným násilnostem, brutálnímu mučení a dokonce zde byli bez soudu popravováni. Exekuce zde vykonávali naprosto surovým a nelidským způsobem vedoucí politického oddělení ostravského ředitelství NBS Vladislav Kusz a horník z Hrušova Emil Martínek, členové KSČ, mezi dozorci byli obávanými surovci především Josef Jurášek a Leopold Pieczka, rovněž členové KSČ. Sadistické činy na pokyn nadřízených vykonával obzvláště krutě rovněž Jindřich Glos (Heinrich Gloss), podle dochovaných svědectví bývalý příslušník SA. Nadvládu bezpráví a sadistických dozorců nepřežilo podle zjištění historiků 231 osob. Mrtví byli většinou odváženi na městský hřbitov a tam ukládáni do hromadného hrobu, který dodnes není označen, některá těla zabitých byla zřejmě přivezena do ostravského krematoria. Viníci těchto zločinů nebyli nikdy potrestáni.
Z dobových dokumentů:
Asi od 10. 5. 1945 do 13. 6. 1945 docházelo v táboře HANKE, kam byli soustředěni Němci i Češi obvinění z kolaborantství, k ukrutnostem a zločinům. Vedení tábora podléhalo Vladislavu Kuszovi a Emilu Martínkovi, strážní službu vykonávali Josef Jurášek a Ludvík Pieczka, vesměs z Ostravy. Ti svěřili výkonnou službu Němci J. Glossovi, kterého jmenovali tzv. k[á]pem. Gloss, který měl zřejmě sadistické sklony, utloukal vězně a prováděl exekuce oběšením. Internovaní byli i stříleni. Popraven byl i Čech František Šedina, který bydlel v táboře. Byl obviněn, že prostředkuje styk internovaných Němců s jejich příbuznými. Strážci tábora navštívili po jeho zajištění jeho ženu, která též bydlela v prostoru tábora, odňali jí její věci a dopustili se na ní násilného smilstva. Dále znásilňovali internované Němky, které si vodili do bytu. Němcům odebírali cenné věci, které si ponechali. Uvedení strážní vytrhávali internovaným za živa i po smrti zlaté zuby a ponechali si je. Když byla do tábora přivedena starší žena z Fulneku, nařídili Němci Glossovi, aby jí do přirození vrážel obušek, a nutili přítomné Němce, aby ji znásilňovali, pak byli všichni popraveni… / Stručný záznam MV o událostech v internačním táboře „Hanke“ v Moravské Ostravě a jejich vyšetřování, 14. listopadu 1947, Praha.
Text o internačním táboru Hanke lze citovat pouze s uvedením zdroje: okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu a portál Moderní dějiny.
Svědectví pamětníka:
Zdeněk Růžička bydlel v Moravské Ostravě nedaleko internačního tábora Hanke a v květnu 1945 byl svědkem toho, jak si místní Češi, zejména členové Revolučních gard, ihned po osvobození vyřizují účty s ostravskými Němci…