Environment vytvořený pro prostor Langova domu je mezi mediální fúzi sochařských, malířských a grafických forem. Tyto umělecké platformy jsou základními disciplínami dueta autorů.
Hana Rodková se věnuje soše a Václav Rodek malbě a jejím přesahům. Společným jmenovatelem je figurace. Zatímco figurativní tvorba Hany je směřována k mytologickým odkazům, které jsou pouze naznačeny a ponechány k dotvoření v divákově mysli, tvorba Václava pracuje na hranici veristického a abstraktního znázornění. Formy obrazu se přelínají mezi konstruovaným prostorem a abstrahovanou hmotou a následně fúzují v intuitivní prostor obrazu.

Inspiračním zdrojem enviromentu je společná záliba v četbě jihoamerických autorů a v tomto konkrétním případě díla autora Jorga Luise Borgese. se kterými už autoři v předešlém díle pracovali. Mottem díla se stala kniha „Zrcadlo a maska“ ze kterého je také úryvek doplňující instalaci.
„Za svítání“ pravil básník, „jsem si uvědomil, že říkám nějaká slova, jež jsem zprvu nechápal. Byla to báseň. Měl jsem pocit, že jsem se dopustil neodpustitelného hříchu proti Duchu svatému!
„A teď máme hřích oba,“ zašeptal král. „Poznali jsme dar krásy, který je smrtelníkům zapovězen. Musíme si to odpykat. Dal jsem ti zrcadlo a zlatou masku; tu je třetí a poslední dar.“
Specifika prostoru galerie vytváří rámec instalace „Zrcadlo a Maska 10 15“ vytvořené jen pro účel této výstavy. Hra s prostorem, objektem, tiskem, malbou a jejich duplicitní a multiplicitní obrazy a odrazy představují odraz pochopení, nebo nepochopení Borgesových povídkových prostorů. Nekonečnost a narušení chronologického času vytváří odraz v různých realitách, které se zhmotňují ve čtenáři (divákovi) a tvoří panoptikum obrazů, které je prostě jedinečné. Také obraz a odraz každého diváka v environmentu je ve své chronologii také jedinečný.