Dan Bárta: Není radosti bez dobrovolnosti

Autor: , 2. 12. 2014

Jedna z nejvýraznějších osobností české hudební scény úspěšně složila přijímací zkoušky na Ostravské univerzitě. Že je Dan Bárta vynikajícím fotografem vážek, mnozí zasvěcení vědí. Nyní si přírodovědecké vzdělání prohloubí v moravskoslezské metropoli.


Předpokládám, že ke studiu Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity jste se rozhodl na základě spolupráce s Alešem Dolným, jak dlouho tohle rozhodnutí zrálo?
Vlastně ano. To, co jsem doma načetl a v lesích napozoroval, jsme s Alešem v dlouhých debatách prodiskutovávali a on je a bude, málo platné, mým mentorem, co se ekologie a odonatologie týká. Před asi třemi lety mne napadlo, že bych si tohle „vzdělání“ starého typu, tedy mistr a žák, zkompletoval a zinstitucionalizoval. Aleš mě podporoval a pobízel, já se upejpal a neměl čas. Až teď jsem do toho praštil.

Co od studia na Ostravské univerzitě očekáváte?
Že mi nevycucne mozek z hlavy :-).

Podílel jste se výrazně na monografii Vážky České republiky. Jaká byla cesta od „amatérského“ fotografování k odborné publikaci?
Těžko říci, stejná jako od každé zájmové činnosti k nějakému, dejme tomu, profesionálnímu výstupu. Vlastně to bylo několik let kontinuální zábavy. Museli jsme se naučit, jak udělat to, co jsme udělat chtěli, tedy skenovat živé vážky a dále ty skeny graficky zpracovat. Svou úlohu nicméně nemůžu nijak přeceňovat, trochou do mlýna jsem jistě přispěl, padly i nějaké ty úspory, ale knihu jako takovou jsem nepsal, ani neanalyzoval data. Jen dělal design tabulek a grafů a vybíral fotky, z nichž mnohé nafotili jiní a dobří fotografové. Svým způsobem jsem byl vlastně editor. A editorství není ani můj koníček, ani má profese. Nevyzpytatelné jsou cesty odborných publikací.

Jak dlouho monografie vznikala a jak se vám pracovalo v týmu?
Asi deset let. Od prvního konceptu až do stresu v tiskárně. Pokud jde o týmovou práci, já jsem na ni  zvyklý, kapela je tým, semknutý tým, navíc tým velmi vyhraněných osobností, tým dosti horizontálně a síťově uspořádáný, žádná jednoznačně hierarchická struktura. Vlastně jsem tím zocelen. Leadership, a rád bych, aby tenhle anglikanismus nikoho nepohoršil, poněvadž „náčelnictví“ zní o poznání blběji, má svůj hluboký obsah právě v tom, že je týmovou rolí.

Kde všude jste už vážky fotil?
Kromě Antarktidy, kde nežijí, na každém kontinentu. Tipuji, že to bude kolem pěti tisíc lokalit.

Kam se chystáte v nejbližší době? Jak vůbec budete kloubit studium, hudbu a fotografování?
Ach, to kdybych věděl! Ke studiu a hudebním aktivitám ještě připočtěte otcovské, synovské a partnerské radosti a uvidí se, jestli to vůbec ještě kloubit půjde. Takže se v nejbližší době raději nikam nechystám, anebo pokud, pak asi pouze k nějakému kouči či nedej pánbůh psychoušovi :-).

Celý rozhovor najdete v novém čísle časopisu Novum_OU.