Juanjo Soriano studuje na univerzitě v Santanderu Učitelství pro základní školy. Při studiu navíc i pracuje, sportuje a stará se s manželkou o dvě kočky. Přečtěte si, proč hasič studuje učitelství i jak vypadají baskitské národní sporty. 
Jak vidíš situaci v Baskicku? Vypadá to, že máte velkou touhu odtrhnout se od Španělska…
Pořád tam takoví lidé jsou. Ale je jich mnohem méně než těch, kteří chtějí ve Španělsku zůstat. Což jsem také například já. Navíc jsem žil 20 let v Bilbau (Baskicko) a nyní bydlím v Kantábrii, která je od Biblaa vzdálená asi 100 km. Takže se cítím tak napůl Bask a napůl Kantábriec.
Proč ses rozhodl znovu začít se studiem?
Už jsem studoval na vysoké škole před 20 lety ekonomii. Ale nyní mám dost volného času díky mé práci, tak jsem se rozhodl ten volný čas využít.
Cítíš nějaké rozdíly mezi současným studiem a tím před 20 lety?
Určitě… Když je člověku dvacet, musí studovat. Teď, když už to není jenom povinnost, studuje se mi mnohem lépe. Je to trochu jako bych se vrátil v čase a je mi znovu 20 let, bavím se s ostatními studenty, cestujeme, poznáváme se.
Čím se tedy živíš, že máš tolik volného času?
Jsem hasič. Nevím, jak to máte tady v České republice, ale u nás se pracuje na směny. Takže jsme 25 hodin v práci a pak máme 4 dny volno. Ale já jsem si to upravil tak, že mám po směně jen jeden den volný. Tím pádem se mi ty volné dny nasčítají a pak můžu třeba studovat.
A co na to tvá rodina? Jsi teď skoro pořád pryč…
Rodiče i manželka mě podporují, co to jde. Hrozně rád cestuji a tohle byla úžasná příležitost poznat další zemi. Moje žena byla taky před pár lety na Erasmu, takže už víme, jak zvládat to odloučení. Každý den si voláme přes Skype.
Rád cestuješ? Podle čeho si vybíráš cílovou destinaci?
Jasně, spolu se ženou cestujeme hodně. Naším cílem je vždy poznat něco nového. Nejvíce se mi líbilo třeba v Indii. Je to přece jen naprosto odlišná kultura, lidé se tam chovají úplně jinak, samozřejmě i to jídlo… Takže to je takovým kritériem :-).
Jak trávíš svůj volný čas, když se zrovna neučíš nebo necestuješ?
Hrozně rád sportuji. Navíc k tomu, abych mohl vykonávat svou práci, potřebuji být pořád tělesně fit. Takže běhám, chodím do posilovny… Říká se, že my chlapi z Baskické země jsme silní jako ocel. A proto máme taky pár tradičních baskických sportů, které ukazují, jakou sílu máme. Jedním z nich je třeba sport, při kterém muž zvedá ze země obří balvan. Já osobně ho teda neprovozuji, je to šílené. Mně se víc zamlouvá tradiční sport, který je trochu podobný squashi. Až na to, že se odehrává na velkém hřišti. Účelem hry je odrážet míček od stěny buďto pálkou, nebo rukou. Problémem je, že je ten míček tvrdý, třeba ze dřeva. Takže to rukou docela bolí… (smích)
Když už jsme u těch tradičních sportů… Porovnáváte své síly taky v nějakých turnajích?
No jasně! Poslední dobou se Deportes Rurales (tyto sporty) staly velmi oblíbenými jak pro diváky, tak pro sportovce. Díky tomu se taky docela dost rozmohlo sázení. Vítěz her dostává jako trofej to, čemu se říká v Baskicku „boina“ nebo taky „txapela“. Je to vlastně druh baretu. Slovo „txapeldun“ přímo znamená „šampión“ – „ten, kdo má baret“.
Co plánuješ do budoucna? Budeš učit na španělských školách?
Kdo ví, co bude v budoucnu.. Před pár lety se mi ani nesnilo o tom, že budu znovu studovat. A teď jsem tady. Momentálně jsem spokojený se svou prací, protože pracuji pro vládu a ten volný čas je taky super. Děti mám rád a taky rád učím. Tak uvidíme.
 Juanjovi děkuji za rozhovor a držím palce, ať mu nezmizí úsměv ze rtů.