Oba přednášející se totiž věnovali z velké části médiím, jejich úloze a proměnám, každý však ze svého profesního pohledu. „Současné mediální možnosti zejména facebook polarizují společnost, umožňují verifikovat jednotlivé skupiny ve vlastních názorech,“ zaznělo z úst ředitele Transparency International Davida Ondráčky. Internet a sociální sítě dávno nejsou prostorem k diskuzi, či dokonce k hledání pravdy, ale místem, kde se vytvářejí určité názorové skupiny, méně či více vyhraněné. Čím emotivnější jsou jednotlivé příspěvky, tím narůstá počet lajků a „přátel“, tím větší je sledovanost daného názoru. V tom spatřují oba přednášející veliké nebezpečí, neboť přispívá k radikalizaci společnosti, povrchnosti a odklonu od reality. Psycholog Dalibor Špok jde ve svém blogu ještě dál a nazývá dnešní dobu dobou postfaktickou, kdy fakta a racionalita jsou upozaděná a přednost dostávají především emoce. V podstatě totéž jsme slyšeli i od obou řečníků. Jako příklad uvedli prezidentské volby u nás i ve Spojených státech amerických, kdy se společnost rozdělila na dva tábory a volbu jednoho či druhého kandidáta vnímá protistrana jako téměř katastrofální, čemuž nahrávala i velmi ostrá a emotivní, negativně laděná předvolební kampaň.
Jakou úlohu zastávají média, bylo další otázkou, na kterou řečníci nahlíželi podobně. David Ondráčka vnímá média stále jako jeden z velmi účinných a efektivních nástrojů na potírání korupce, ačkoli upozornil na nebezpečí koncentrace vlastnictví tuzemských médií firmami a politiky, čímž je pochopitelně ohrožena jejich nestrannost. S tím je také spojena zvýšená nedůvěra v česká média a novináře obecně. Václav Moravec se domnívá, že příčinou může být také přemíra informací, které nás zahlcují a znemožňují nám se dobře orientovat. Internet a sociální sítě jsou prostor, kde se může vyjádřit kdokoli, kde prakticky neexistuje autocenzura a jakákoli i neověřená zpráva může být formou virálu úspěšně šířena dál, čímž vzniká řada dezinterpretací a mýtů. Na druhou stranu však přispívá k transparentnosti. Konzument by měl proto přistupovat ke zprávám šířených internetem a sociálními sítěmi kriticky. Zejména učitelé na středních i základních školách by měli žáky vést ke kritickému myšlení a zodpovědnému třídění informací a práci se zdroji na internetu. Na tuto úlohu však zatím nejsou vzdělávací instituce zcela připravené a nezdá se, že by důraz na schopnost nakládat se zdroji a informacemi patřil mezi priority, přestože mladá generace tráví až 80% volného času s tabletem nebo chytrým telefonem v ruce. „Podle průzkumů lidé mladší 25 let získávají informace výhradně ze sociálních sítí. Mladší generaci schází komparace zdrojů a hlubší analýza informací, vše musí být zestručněno na 140 znaků, jinak to nejsou ochotni pojmout,“ upozorňuje Moravec. Na závěr si položil několik otázek, zda nám moderní přístroje ještě slouží nebo jsme spíše jejich otroky? Zda zvýšený výskyt ADHD u dětí (hyperkinetický syndrom s poruchou pozornosti) není způsoben multitaskingem, který se stal běžnou součástí našeho způsobu života. Co je vlastně tak lákavé na sociálních sítích, že nám způsobují doslova závislost? Je to právě ona možnost stát se zpravodajem, poslat další a další informace do světa? Mít neustálý přísun zábavných zpráv, marginálií, co nás skutečně zajímají? Skutečnost, že zažíváme příjemné pocity, když náš status dostane desítky lajků? Na tyto otázky nám sociologové a psychologové snad časem přinesou odpověď. Jisté však je, a na tom se rovněž shodli oba přednášející, že imperativem dnešní doby je především zábava, kdy skutečně podstatné věci unikají naší pozornosti.