Strana, která se Ostravanům snažila vlíbit nulovou tolerancí, konečně/ým řešením a právy majority, neuspěla, prezident se svým vulgárně antiliberálním pojetím moci sklízí oprávněnou kritiku – nic z toho se ale neděje naší zásluhou, tedy zásluhou učitelů a představitelů Ostravské univerzity (pokud mi podobný viditelný a slyšitelný projev unikl, dotyčnému se omlouvám).
Kdy už se Šípková Růženka probudí ze svého snu o tom, že ji nakonec z problémů vyseká někdo jiný, že se demokracie udržuje sama sebou, že z našich studentů vyrostou aktivní, angažovaní a odvážní lidé, pokud jim nebudeme příkladem, že této zemi a našemu kraji nemusíme přispívat ničím jiným než poctivou haviřskou robotou? Pošilháváme-li po kamennějších univerzitách, připusťme si, že rozdíl není jen v počtu studentů či vědecké produkci (viz Sedmnáctý studentský na MU).

Bohužel “máme” na co navazovat. Vzpomínám si, jak jsme coby studenti Univerzity Palackého čekali, kdy už se konečně Ostrava přidá… (viz níže)
Eva Lenartová – Jak probíhala listopadová revoluce 1989 v rudé Ostravě
ČT – Sametová revoluce začala v Ostravě až 20. listopadu
Dimitrios Vlasakudis – Unikátní dobové fotografie: listopad 1989 v Ostravě
Pavel Hamza – Listopad 1989 v ČSSR a Ostravě; Padání komunistické bašty aneb Ostrava mezi 17. listopadem 1989 a 3. lednem 1990 
Akcí k 25. výročí 17. listopadu bychom se měli zúčastnit mj. proto, abychom je mohli za rok nebo za pět let sami organizovat. Bylo by dobré učit sebe i druhé vnímat tento svátek především jako Den zodpovědnosti za věci veřejné.