Tento článek byl zařazený do rubriky Archvív. Informace nejsou již aktuální!

Tomasz Prus (Tomek) je na vozíčku, ale i přes to se vydal na zahraniční pobyt sem do Ostravy. Tohoto neuvěřitelně pozitivního studenta anglické filologie, který si jde hrdě za svými cíli, i když je jeho cesta o dost náročnější než u většiny z nás, vám představujeme v dalším díle seriálu Za půl roku našincem.
Víš o tom, že jsi historicky první student na vozíčku, který v rámci programu Erasmus+ vycestoval do České republiky?
Ano, samozřejmě o tom vím. (smích)
Co si myslíš, že je důvodem tak nízkého zájmu osob se zdravotním postižením o program Erasmus+?
Určitě je to strach, mají svoje limity. Že je ostatní studenti nepřijmou mezi sebe, že jim nikdo nebude chtít pomoct. Taky jsem tak před pár roky uvažoval, ale když jsem začal trochu cestovat a potkávat nové lidi, změnil jsem své myšlení. Jsem zářným příkladem toho, že si to musí přestat myslet. Věřím, že lidskost ještě tak úplně nevymizela. Že je pořád v každém z nás. Jen se nesmíme bát říct si o ni.
Chtělo by to víc takových příkladů, jako jsi ty …
Ano, já vím. Ale výjezd do zahraničí mohu jen doporučit. Všem, kdo mají tu možnost. Je to super zkušenost, poznáte velké množství lidí a také se naučíte samostatnosti daleko od rodiny.
Měl jsi nějaké problémy s realizací tvého pobytu?
Jako všichni ostatní jsem musel složit zkoušku z angličtiny, aby si ověřili, že se dokáži domluvit. Jinak nic zvláštního. Bezbariérový přistup má nyní už skoro každá vysoká škola.
Cestování na vozíčku asi taky není zrovna jednoduché, viď?
Není to sice úplně lehké, ale naštěstí jsou tady všichni tak nápomocní! Kohokoliv jsem zatím poprosil o pomoc, tak mi vyhověl. Nemůžu si to vynachválit. Navíc máte i hromadnou městskou dopravu tady v Ostravě bezbariérovou.
Je něco, co ti v Ostravě chybí?
Tak samozřejmě moje rodina, kamarádi …
A něco z vybavení? Co bychom měli zlepšit?
Musím říct, že s vybavením pro vozíčkáře jste na tom mnohem lépe než v Polsku. Pocházím totižto z menší vesničky, kde je docela problém se pohybovat na vozíčku. Občas se potýkám s problémy v úzkých uličkách v obchodech, ale vždy mě doprovází někdo z mých přátel, kteří mi v obtížných situacích pomáhají.
Tak to ráda slyším. Jak dlouho už jsi v Ostravě?
Tomek: Od září a budu tady až do června. Zrovna mě docela zaměstnává psaní bakalářské práce, tak mi držte palce.
Určitě budeme! Jak jsi tedy zapadl do tvé třídy?
Vzali mě mezi sebe úplně v pohodě. Se vším mi pomáhají. Jsem strašně rád, že jsem se na Erasmus vydal. Je to fakt super!
Cestuješ často?
Abych pravdu řekl, tak moc ne. Teda alespoň ne po Polsku. U nás doma nemáme bezbariérovou dopravu, tak musím vždycky poprosit taťku nebo sourozence o odvoz. A nechci jim tím přidělávat starosti navíc. Když někam jednou mí kamarádi, tak mě vždycky přiberou s sebou. Nedávno jsem byl třeba v Londýně, do kterého jsem se hned zamiloval. Určitě se tam ještě v budoucnu vrátím, abych trochu potrénoval angličtinu, když ji v budoucnu budu chtít učit. Britský akcent je tak úžasný.
Takže se chystáš na profesní dráhu učitele?
Ano. Zatím jen angličtinu, ale chtěl bych i francouzštinu. Tu jsem se učil pod dohledem učitele jen chvíli, ale pokračuji doma samostudiem. Hrozně mě to baví.
Myslíš, že tě školní kolektiv bez problémů přijme?
Troufám si v to věřit. Vozíček není limitem. Můžu dělat to, co ostatní. Chci si vyplnit své sny. Je to sice o trochu těžší, ale žijeme jen jednou, tak toho musíme využít!
Co volný čas? Zkoušel jsi třeba nějaký sport přizpůsobený vozíčkářům?
Zkoušel jsem sport zvaný boccia. Je to něco jako biliard, ale je to pro nás uzpůsobeno tak, že se snažíme dostat barevné koule co nejblíže k bílé a při tom se můžeme pohybovat na vozíčku nebo v leže. V budoucnu bych určitě chtěl vyzkoušet třeba takový basketbal. Ale bohužel na to nemám moc času.
Jsi členem ISC (International Student Club OU)? Účastníš se jejich akcí?
Ano, jsem členem. Je to super parta lidí, díky které jsem taky dostal možnost se seznámit s dalšími studenty, kteří jsou v Ostravě na Erasmu. A taky jsem od nich dostal buddyho, Andreu Pěchovou, která mi taky hodně pomohla v mých začátcích a je to moje dobrá kamarádka. Vždycky se spolu hodně nasmějeme.
Děkujeme za rozhovor a držíme palce, aby Tomkovi i nadále zůstal pozitivní přístup k životu!