Tento článek byl zařazený do rubriky Archvív. Informace nejsou již aktuální!

Eeli Lohilahti z Finska chtěl původně na honorární konzulát, což by byla praxe spojená s jeho studijním oborem. Ale čas se krátil a vyřídit praxi tam bylo složité. Nabídla se možnost pracovat ve školce, a tak se Eeli, který s tak malými dětmi v životě nepracoval, chopil nové příležitosti.
„Věděl jsem, že to nebude snadné. Ale neměl jsem tušení, kolik faktorů to ještě ztěžuje – různé osobnosti dětí, vyznání, sociální vrstvy i mentální poruchy. Je to neuvěřitelná dřina. O to větší ale pak je ten pocit zadostiučinění, když se malý tyran kamarádovi omluví a vrátí mu hračku,” říká Eeli, který je dnes ve školce naposledy a zítra se vrací zpět do Finska.
„Asi jsem měl více zabojovat a najít něco v oboru, ale i tato zkušenost pro mě byla přínosná a změnila můj pohled na mnohé věci. Ano, odjíždím obohacen.“
Děti i učitelé ve školce si Eeliho rychle oblíbili. „Od začátku s nimi uměl pracovat, a to i s těmi nejmenšími! Pomohl nám hodně i s novou holčičkou, která má finského tatínka, protože díky němu se mnohem rychleji adaptovala,“ chválila jeho práci Linda Foltýnová z Tučňákovy školky a dodala, že moc rádi v budoucnu přijmou i další studenty.