Tento článek byl zařazený do rubriky Archvív. Informace nejsou již aktuální!

V dubnu ještě počítáte se stáží v UK a v srpnu letíte na rok do Asie. Pokud se vám zdá, že život potřebuje změnu, přijde sama, bez ohlášení a odsune všechny dosavadní plány. Ocitnete se třeba v Číně a první týden se snažíte vůbec přežít.
Stojíte na eskalátoru a zjistíte, že všichni lidé, kteří jedou druhým směrem, si vás prohlíží, otáčí se, děti si na vás ukazují. To, že nemáte špinavé kalhoty, ani použitý kapesník přilepený na botě, vám dojde ve chvíli, kdy místo filmu, který Číňané v poklidu sledovali, se jejich pohledy přesouvají na vás, začínáte se cítit nesví a opouštíte veřejné prostory, což je nemožné, neboť žijete v 11 milionovém městě.

IMG_1061

Běžný pracovní den na čínských silnicích.


Moje první setkání s vedením fakulty proběhlo asi dva dny po mém příjezdu na GEO University. Nepřipravena a naivně nalákána na příslib setkání v uzavřené místnosti, jsem se ocitla na uvítací večeři, která byla přichystána pro všechny členy mezinárodního oddělení univerzity a zahraniční učitele. Kolegové, kteří učili snad na všech místech světa, včetně africké buše, se znalecky posadili a dokonalým, ladným pohybem ruky se chopili připravených hůlek. Poněkud nejistě jsem je následovala, neboť má úplně první večeře trvala sedmdesát minut, kdy mi ke konci personál přinesl lžíci, asi potřebovali zavřít a chtěli ukončit mé trápení.
Z počátku jsem se soustředila, abych sousto dopravila ze středu, kde se všechny pokrmy nacházely, na malý talíř ležící přede mnou. Konverzace kulatého stolu byla příjemná, Američané povídali o situaci na silnicích a srovnávali ji s čínským dopravním (ne)systémem. Čínští zástupci univerzity se zápalem poslouchali a doplňovali životní poznatky. Ráda bych řekla, že i já jsem se v počátcích konverzace řádně zapojila, ale tou dobou jsem měla plnou ruku práce s hůlkami a identifikací jídla, které jsem viděla poprvé v životě. Čínský kolega, sedící po mé pravici, se ujal role průvodce čínskou stravou a trpělivě mi s každým dalším přineseným pokrmem podával detailní informace včetně nutričního složení. Pozoroval mé snažení a bylo vidět, že se náramně baví. Šlo to až do okamžiku, kdy jsem se rozhodla pro nakládanou okurku. Nasáklou zeleninu jsem neudržela v mé netrénované ruce a ta spadla přímo do čaje. Dodržujíc etiketu jsem se jala okurku vytáhnout pomocí hůlek, ale za žádnou cenu se z  lázně nechtěla hnout. Odložila jsem tedy všechen stud, hůlky a uchopila ji ručně.
Kolegové měli dostatek pochopení pro mé sklony k máčení jídla v čaji, dle jejich výrazů to čekali mnohem dříve. Zbytek večeře jsem se vyhýbala těžším potravinám a upíjela pokorně čaj s příchutí, který mi byl každých pár minut poctivě doléván.
IMG_0956

Moji zahraniční kolegové; zleva Mark (CAN), Roger (USA), Greg (USA), já, Juliane (FRA)


Vůbec nejsložitější je shánění a objednávka jídla, když máte štěstí, pokrmy vidíte, a není nic snadnějšího, než na ně ukázat a čekat, zda to chutná stejně, jako vypadá. Špatné je, když se nedostanete do jídelny včas a okénka jsou zavřená. Prvních pár dní jsem měla asi 50% úspěšnost, jednou nebo dvakrát jsem musela mít na oběd chleba. Menza je tady obrovská, má několik pater a nachází se asi ve třech budovách v celém areálu. Studenti mají výběr z několika desítek jídel a kombinací, které si mohou libovolně mixovat, vařit a dochucovat. Denně zkouším nová jídla a nacházím přátele, neboť jako Evropan nikdy nejíte sám. Stále se trochu stydím za své dovednosti, ale jídlo už mi nepadá tak často.
Pokud jdete do obchodu pro běžné potraviny, první návštěva supermarketu bývá obtížná. Máslo stojí skoro dvě stovky a je zavřené v bezpečnostní krabičce pro případ, že jej budete chtít přenést ilegálně přes pokladnu. Vzdala jsem se dosavadních návyků a snažím se najít nový jídelníček, po týdnu jsem konečně našla mléko, což považuji za veliký úspěch.
IMG_1146

Tohle není reklama na prací prášek, ale regál s mlékem.


Denně vidím nové věci, potkávám skvělé lidi a zatím, zdá se, je mi Čína přátelsky nakloněna. Koupila jsem si staré kolo a první den málem nepřežila, teď už ale vím, že na silnicích platí místo zelené, jiné pravidlo. Doufám, že na něj časem přijdu, zatím následuji dav. Všechno postupně, zbývá mi ještě deset měsíců.